ten text má neco do sebe...

a tá hudba taky.. nejlepší ten konec....

 

Přišla ke mne jednoho rána,
jednoho osamělého nedělního rána.
Její vlasy vlály
ve větru zimního slunovratu.
Nevím jak mě našla,
chodil jsem temnotou
a obklopovala mě záhuba boje,
který jsem nemohl vyhrát.

Zeptala se mě na jméno mého nepřítele.
Řekl jsem jí o potřebě některých mužů
bojovat a zabíjet své bratry,
bez ohledů na lásku nebo Boha.
A prosil jsem ji, aby mi dala koně
k rozdupání mých nepřátel,
tak dychtivá byla má vášeň
zničit tenhle odpad žití.

Ale ona nechtěla přemýšlet o boji,
který dělá z mužů zvířata.
Tak snadné je začít,
avšak tak nemožné skončit.
Za matky všech mužů
mi radila tak moudře,
až mě děsilo dál jít sám a ptal jsem se jí,
jestli zůstane se mnou.

"Paní, dejte mi ruku," křičel jsem,
"Nechte mě zůstat zde po vašem boku."
"Měj víru a důvěřuj mi,"
řekla a naplnila mé srdce životem.
"V číslech není žádná moc.
Neměla jsem žádné mylné představy,
ale když mě budeš potřebovat, buď si jistý,
že nebudu daleko."


Tak to řekla a otočila se
a ačkoli jsem nenalézal slova, která bych mohl říci
Stál jsem a díval se,
dokud jsem nespatřil její mizející černý plášť.
Mé úsilí teď není snadnější, ale už vím, že nejsem sám.
Vždycky naleznu novou odvahu,
když pomyslím na ten větrný den.
A pokud jednoho dne přijde k Tobě,
napij se zhluboka z jejích moudrých slov.
Načerpej od ní odvahu jako Tvůj zisk
a a řekni za mě ahoj.